Druhy pracovní doby a na co si dát pozor

17. 2. 2024

Jak je možné, že v některých pracích musíte být striktně vždy ve stejný čas, v některých si můžete pracovní dobu určovat a sami a někde jste v práci téměř neustále, i když nic neděláte a jen čekáte na zavolání? Pracovní dobu určuje výhradně zaměstnavatel a ani ten to nemůže dělat, jak se mu zlíbí. Panují zde pevná pravidla. Aby zaměstnanec předešel nepříjemnému překvapení například z nedodržování domluvených směn, je dobré se o konkrétní pracovní době předem informovat. A s jakými druhy pracovní doby se lze nejčastěji setkat?

Rovnoměrná pracovní doba

Často je označována za klasickou pracovní dobu, kdy je vaše přítomnost na pracovišti vyžadována od pondělí do pátku například od 7 do 15 hodin. V takovém provozu zaměstnanec odpracuje za týden 40 hodin. Některé firmy nabízejí například bonusy ve formě home office či tzv. sick days – tedy konkrétního počtu dnů, kdy může zaměstnanec zůstat doma a není potřeba si vybírat dovolenou či jinak odůvodňovat svoji nepřítomnost.

Nerovnoměrná pracovní doba

I zde je potřeba odpracovat 40 hodin týdně, ale v jiném rozložení. Nejčastěji se jedná o práci na směny, či o model tzv. dlouhého a krátkého týdne. Není tedy podstatné odpracovat 40 hodin každý týden, ale to, aby se průměrný součet odpracovaných hodin s tímto číslem shodoval.

Pružná pracovní doba

Zaznamenali jste tento pojem například v pracovním inzerátu? Co to znamená? Nejčastěji se jedná o kratší dobu, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Například od 8 do 12 hodin. Zbývající čtyři hodiny pracovní doby si může odpracovat kdykoli během dne. Ráno, večer, klidně i v noci, pokud to místo výkonu zaměstnání umožňuje.

V každém druhu pracovní doby je zaměstnavatel povinen dodržovat přestávky mezi směnami i další nařízení vycházející ze zákoníku práce. To, jak budou směny rozloženy potom určuje zaměstnavatel a je povinen o tom zaměstnance spravit dva týdny předem.